V prvním trimestru těhotenství jsem prožívala velkou euforii z toho, že se nám konečně zadařilo. Ve skrytu duše jsem byla ale v pozoru. Jelikož jsem pracovala ve zdravotnictví, věděla jsem, jak je prvních 12 týdnů velmi nebezpečných. Zůstávala jsem ve velké opatrnosti, a kromě pár nejbližších lidí o miminku nikdo neměl tušení. O své dítě jsem se velmi bála, a i proto pro mě byl sex v tomto rizikovém období nemyslitelný. Můj Muž mě naštěstí opět chápal, a proto jsme se stykem čekali do 4 měsíce.
Po uplynutí této doby jsem se uklidnila. Vše probíhalo zcela v pořádku a naštěstí mě nepotkaly ani žádné těhotenské nevolnosti. Těhotenství jsme oznámili rodině a já se začala nesmírně těšit. Jelikož jsme se pohlavnímu styku vyhýbali 3 měsíce, bylo to pro mě opět o něco náročnější. Vždy když byla delší pauza, sex byl znovu bolestivý. Naštěstí tento stav trval velmi krátce a my se rychle dostali zpět do fáze: Penetrace je možná, nebolestivá, ale bez rozkoše.
Jiný stav jsem si opravdu užívala. Netrpěla jsem žádnými neduhy ba naopak. Moje pleť a vlasy zkrásněly. Zažívací i jiné zdravotní potíže ustoupily. Tento stav byl pro mě opravdu požehnáním. Dále jsem každý den cvičila svou milovanou jógu a s radostí pozorovala růst svého bříška. Gynekologické prohlídky pro mě zpočátku byly náročné. Vnitřní ultrazvukové vyšetření bylo bolestivé, ale vždy proveditelné. V pokročilejším stavu těhotenství prohlídka probíhala vždy jen pohmatem prsty, a to už mi nedělalo žádné obtíže.
Po ukončení 8. měsíce jsem si plně začala uvědomovat, že mě čeká porod. Celé těhotenství jsem toto téma v podstatě neřešila. Myšlenky na něj jsem vždy raději rychle zahnala argumentem, že je ještě daleko, a že tak brzy nemá smysl na něj myslet. Pravdou je, že jsem měla velký strach. Ptala jsem se své zlaté gynekoložky, zda mi při porodu může vaginismus nějak přitížit. Uklidnila mě, že jsou to jiné procesy. Na rozdíl od vaginismu je porod absolutně fyziologický a tělo ví, co má dělat. Ať si nedělám starosti. Já si je ovšem samozřejmě dělala. Neměla jsem tušení, jak bude moje tělo reagovat, ale rozhodla jsem se mu důvěřovat. Když ho budu poslouchat a dělat vše, co mi naznačí, proběhne vše v nejlepším pořádku. Díky této víře v sama sebe jsem prošla 9. měsíc v relativní psychické pohodě. Jistý respekt a nervozita mě posledním měsícem samozřejmě provázely, ale to je zcela přirozené. K porodu jsem tedy přistupovala s velkou pokorou a zároveň s důvěrou ke svému tělu. Mým velkým přáním bylo, aby byl můj porod přirozený a já mohla co největší jeho část strávit doma. Do puntíku se mi má prosba vyplnila.
Bolesti přišly v noci a stupňovaly se 3 dny. Poslíčci, kteří pro mě byli velmi bolestivý, se snažili zkrátit a vstřebat čípek. Otevřít hrdlo a zahájit porod. Dodnes nevím, proč byl tento proces tak zdlouhavý. Jestli se mé tělo něčemu bránilo nebo naopak mě milosrdně těmito zdlouhavými a bolestivými poslíčky připravilo na rychlý, fyziologický porod v porodnici. Možná někdy naleznu odpověď u porodu dalšího :). Jak jsem tedy naznačila, 3 dny bolestivých poslíčků strávených doma přešlo v 6hodinový porod v porodnici. Přesně tak, jak jsem si přála. Vše proběhlo zcela přirozeně a moje dcera i já jsme byly úplně v pořádku. Svému tělu jsem byla nesmírně vděčná. Od té doby ho miluji. Prošlo velkou zkouškou a na jedničku dokázalo porodit zdravé dítě. Má důvěra v něj nebyla zklamána.
Zda vaginismus nějakým způsobem ovlivnil můj porod, nevím. Jisté ovšem je, že porod ovlivnil můj vaginismus, a to zásadním způsobem…
Porod vs Vaginismus
