Po několika měsících, kdy jsem již svůj vaginismus měla pod kontrolou, ve mně začala klíčit myšlenka pokusit se o osvětu. S tímto nápadem jsem si dobu pohrávala, ale nevěděla jsem, jakým způsobem začít. V té době pro mě udělala velkou službu má sestra. Jednoho dne jsme si volaly a hovor zamířil na téma sex. Sdělovala mi první zkušenosti v této oblasti. Dozvěděla jsem se, že ona naštěstí vaginismem netrpí. Velmi jsem si oddechla a rozhodla jsem se jí svěřit, čím jsem si prošla. Před jejími prvními sexuálními zážitky jsem o tom s ní nechtěla mluvit, bála jsem se, aby si nevsugerovala moji diagnózu. Moje sestra byla velmi překvapená. Diskutovaly jsem spolu o tom, že jsme vyrůstaly ve stejném prostředí, byly jsme vychovávány stejnými rodiči, a přesto ona se s touto věcí bohudíky nesetkala. To jen potvrzuje, jak jsou příčiny vaginismu různé a složité. Zmínila jsem se jí, že bych ráda toto téma otevřela, jelikož se o něm vůbec nemluví. Ze zahraniční literatury jsem se dočetla, že se s touto sexuální dysfunkcí v průběhu života potýká pravděpodobně mnoho žen. Velkým problémem je ovšem vytvořit jakoukoliv statistiku, jelikož se ženy většinou málokdy svěří. Zcela mě podpořila a navrhla sepsání mých zkušeností formou webových stránek nebo blogu.
Po zralé úvaze a radě jedné moudré ženy jsem se rozhodla sdílet svůj příběh formou blogu. Chtěla jsem se proto o vaginismu dozvědět co nejvíce. Hledala jsem na internetu i v literatuře. Co se týče českých zdrojů je informací pramálo. Setkala jsem se prakticky jen s definicemi. Rozhodla jsem se tedy emailem kontaktovat odborníky z oblasti sexuologie a fyzioterapie s prosbou o jakékoliv informace nebo doporučení na zdroje, kde toužené informace získat. Bohužel mi přišlo jen několik málo odpovědí. Většinou takových, že se s nikým s touto diagnózou nikdy osobně nesetkali. To mě namotivovalo šířit můj příběh dál. Toto téma je natolik citlivé, že se ženy velmi stydí někomu svěřit. Když už tuto odvahu najdou a obrátí se na odborníky, setkávají se často s nepochopením či zjednodušováním problému. Podle mého názoru je toto téma komplikované a je třeba ho řešit individuálně. Hlavně nezobecňovat léčbu. Tak, jak to bylo například doporučováno mně. Umrtvit a dilatovat. V některých případech to může stačit, ale věřím, že je spousta dívek a žen, které jako já potřebují daleko více. Šokovalo mě, jak málo jsou o vaginismu informováni samotní odborníci, natož široká společnost.
Představila jsem si ženu, která nemá takové štěstí, jako jsem měla já v podobě svého Muže. Setkává se s neustálým nepochopením a neznalostí vaginismu. Dívka, která neví, co se s ní děje a je neustále opouštěna muži kvůli pohlavnímu styku nebo nakonec nemožností mít dítě. Musí být zákonitě na pokraji sil. Tak vážné téma, které může končit tragicky, a přesto v dnešní době neustále opomíjené. Mým velkým snem je pomoci co možná největšímu počtu žen. Udělat osvětu, otevřít toto téma a zajistit, že se bude o vaginismu diskutovat. Hledat možnosti léčby a řešení tohoto složitého a tabuizovaného tématu.
K blogu jsem se rozhodla ještě z jednoho důležitého důvodu. Od té doby, co se ze mě stala matka, snažím se být co nejlepším člověkem pro svou dceru. Každý den vidím, jak mě mé dítě napodobuje a kopíruje moje chování. Přála bych si, aby brala pomoc druhým lidem jako samozřejmost. Aby byla hrdá na svou matku, která mohla zkusit pomoci, a také to udělala, i když to pro ni bylo velké vystoupení z její komfortní zóny.
Sepsáním svého příběhu jsem si uvědomila, jakou cestu jsem už ušla. Díky blogu Ženská síla jsem se o sobě mnohé dozvěděla a pochopila skutečnosti, které se v mém životě staly. Pokud můj příběh pomůže alespoň dalším několika ženám, splní svůj účel a já za to budu šťastná.
¨
Hodně štěstí vám přeje vaše Veronika