Jednou ze zásadních věcí, která mi určitě v procesu léčení nesmírně pomohla, byla domluva s mým Mužem, že se na nějakou dobu zdržíme pokusů o pohlavní styk. Opakované snažení se nesetkávalo se zlepšením, ba naopak. Cítila jsem, že tudy cesta nevede, že mi to rozhodně nedělá dobře na mou psychiku. Dohodli jsme se, že si zatím vystačíme s jinými sexuálními praktikami. Jelikož jsem byla v druhém ročníku studia na vysoké škole, neplánovala jsem v dalších několika letech otěhotnět. Rozhodli jsme se tedy dát tomu volný průběh. Musím říct, že tento krok mi ohromně pomohl. Uklidnila jsem se, vypustila naprosto myšlenky na tuto diagnózu a rozhodla se věnovat pozornost seberozvoji. Zaměřit se na svou psychiku a pozorovat, jaké vážné důsledky má na zdraví mého těla.
Dalším důležitým bodem, který mě zásadně ovlivnil, byl citát od básníka a spisovatele Voltaira. Nevím přesně, kde jsem ho našla a kdy si ho přečetla poprvé. Nicméně dodnes ho mám vytisknutý a připevněný magnetkami na lednici. Nejspíš si ho budu nosit kamkoliv, kde se rozhodnu žít. Ten citát zní přesně takto: „Rozhodl jsem se být šťastný, protože je to dobré pro mé zdraví.“ Od té doby absolutně rezonuji s názorem, že být šťastný je rozhodnutí. Snažila jsem se odstranit ze svého života vše, co mě ubíjí, stresuje a více se zabývat věcmi a lidmi, které mě inspirují a dělají mi radost. Můj Muž mi velmi často opakoval, že jsem krásná, chytrá a mohu dokázat cokoliv, když na tom budu tvrdě pracovat. Myslím si, že přesně díky těmto slovům od milujícího partnera může žena rozkvést, a nakonec těmto slovům sama uvěřit. Rovněž mi naznačil, jak o sobě pořád pochybuji a jsem velmi kritická k sobě i svému okolí. Zjistila jsem, jak je to nesmírně svazující. Všechna tato i další uvědomění mi pomohla se na sebe podívat jinýma očima. Za čas jsem se začala cítit mnohem lépe a světě div se, přestala jsem mít problémy s bolestí hlavy, trávicí potíže a těžké akné.
V momentě, kdy jsem si byla jistá, že se psychicky cítím opravdu dobře, chtěla jsem pracovat i na svém těle. Dlouho jsem hledala správné cvičení, které by mi vyhovovalo. Pak jsem objevila jógu. Naprosto vyhovovala všem mým požadavkům. Zcela jsem se v ní našla. Všimla jsem si velkého vlivu tohoto pohybu na mou náladu. Jóga je vlastně nauka o těle, mysli, vědomí a duši. Jejím cílem je dosažení klidu mysli a rovnováhy mezi tělem a duší. To přesně zapadalo. Díky ní jsem se dokázala uvolnit, protáhnout, pořádně se zapotit, a nakonec i zrelaxovat. Od té doby nemohu na jógu dopustit a cvičím ji každý den.
„Nějaká doba“, na které jsme se s Mužem domluvili, se nakonec protáhla asi na dva a půl roku. Začala jsem přemýšlet, co dál. Studium bylo skoro u konce a vidina miminka pro mě byla čím dál lákavější. Nedlouho po mých úvahách jsem natrefila na další citát, který mě popostrčil. Je z filmu „Jíst, meditovat, milovat,“ který mám moc ráda. Je to vlastně italské přísloví, které praví: Jistý žebrák chodí denně do kostela a modlí se před sochou slavného svatého: „Milý svatý, moc tě prosím, nech mě vyhrát v loterii.“ Vyčerpaná socha nakonec obživne, podívá se na žebráka a povídá: „Tak si můj synu, moc tě prosím, aspoň kup los.“
To mě znovu nakoplo. Vzpomněla jsem si na dilatace, které mě doporučoval sexuolog. Večer jsem si stoupla do sprchy a znovu jako před lety aplikovala na prst mastičku a vsunula. Hádejte co? Jeden prst byl zasunut bez problému! Více už se nepodařilo, ale i tak to pro mě bylo obrovské překvapení. Od toho večera jsem poctivě každý večer dilatovala a mělo to výsledky! Po malinkatých krůčcích, ale zlepšení bylo zřejmé. Moje dušička si zavýskla a pomyslela si: „Miminko moje, jdu si pomalu pro tebe!“
Být šťastný je rozhodnutí
